1 Zástupce je někdo, kdo jedná jménem jiného s delegovanou autoritou. V katolické církvi je papež nazýván zástupcem Krista, protože plní roli Kristova zástupce na zemi. Tento titul odráží autoritu, kterou Kristus svěřil Petrovi a jeho nástupcům, takže papež jako nástupce Petra vede církev pod vedením Ducha svatého.
Katolíci pevně věří, že papež je zástupcem Krista, což znamená, že nenahrazuje Krista, ale jedná jeho jménem při vedení církve. Toto učení je hluboce zakotveno v Písmu a tradici. Katechismus katolické církve, odstavec 882, uvádí, že papež jako Petrovo nástupce je "stálým a viditelným principem a základem jednoty jak biskupů, tak věřících". Proto má jedinečnou a nejvyšší autoritu nad celou církví.
Úloha zástupce Krista spočívá tedy ve vedení Božího lidu v otázkách víry a morálky, udržování jednoty církve a ochraně apoštolské nauky. Je nejvyšším pastýřem, který zajišťuje, že křesťanská víra je žita a předávána v souladu s učením Ježíše. Tato autorita, kterou papež vykonává, není pouze administrativní funkcí, ale duchovním posláním, které odráží Kristovo poslání pást své stádo.
Biblický základ tohoto pohledu je jasný. V Matouš 16:18-19 Ježíš říká Petrovi: "Ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev [...] Dám ti klíče od nebeského království." Tento verš zdůrazňuje Petrovu jedinečnou roli jako vůdce církve. Tím, že dal Petrovi "klíče od nebeského království", Ježíš mu svěřil zvláštní autoritu, kterou církev chápe jako přenesenou na jeho nástupce, papeže.
Dále v Jan 21:15-17 Ježíš přikazuje Petrovi, aby pásl jeho ovce, čímž posiluje jeho pastorační vedení. Skutky apoštolů 15:7 také ukazují, jak Petr převzal vedení na jeruzalémském koncilu a vykonával autoritu při určování doktrinálních směrů církve.
Katolíci tedy považují papeže za zástupce Krista, založeného na autoritě, kterou Kristus dal Petrovi, a která pokračuje v jeho nástupcích až do slavného návratu Ježíše.
