1 1. Křest
Křest je první svátost křesťanské iniciace. Křtem jsme osvobozeni od hříchu, zejména od prvotního hříchu, a znovuzrozeni jako Boží děti. Křest nás také činí členy církve. Ježíš poučil učedníky, aby křtili ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého (Mt 28,19). V knize Skutků Petr hlásá, že máme být pokřtěni, abychom získali odpuštění hříchů, a uvádí, že tento příslib platí pro všechny, včetně našich dětí (At 2,38-39). Křest je přirovnáván k duchovnímu znovuzrození, jak říká Ježíš v Janovi 3,5: "Kdo se nenarodí z vody a Ducha, nemůže vejít do Božího království." Svatý Pavel také učí, že skrze křest se spojujeme s Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním, což nám umožňuje žít nový život (Řm 6,3-4; Gal 3,27). Praxe křtu celých rodin se také objevuje ve Skutcích (At 16,15; At 16,33) a v 1 Kor 1,16.
2. Eucharistie
Eucharistie je svátost, ve které se chléb a víno stávají Tělem a Krví Krista. Byla ustanovena Ježíšem při poslední večeři, když řekl: "Toto je mé tělo... Toto je má krev... to konejte na mou památku" (Lk 22,19-20; Mt 26,26-28). V Janovi 6,51 Ježíš říká: "Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe; kdo jí tento chléb, bude žít navěky." Eucharistie je centrem křesťanského života, neboť nás přímo spojuje s Kristem. Svatý Pavel potvrzuje toto ustanovení v 1 Kor 11,23-26, připomínaje, že máme pokračovat v oslavě Eucharistie až do Kristova návratu.
3. Biřmování
Biřmování je svátost, která posiluje křest, uděluje Ducha svatého. V knize Skutků apoštolové vzkládají ruce na pokřtěné, aby přijali Ducha svatého (At 8,14-17; At 19,5-6). V Janovi 20,22 Ježíš dává Ducha apoštolům po vzkříšení, čímž ukazuje, že tento dar je zásadní pro křesťanskou misi. Autor listu Hebrejům (Žid 6,2) zmiňuje vzkládání rukou jako jeden ze základních principů víry.
4. Pokání (zpověď)
Svátost pokání nám nabízí odpuštění hříchů. Po svém vzkříšení dal Ježíš apoštolům moc odpouštět nebo zadržovat hříchy: "Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny" (Jan 20,22-23). Tato moc pokračuje v církvi skrze kněze, kteří naslouchají zpovědím. List Jakubův (Jak 5,16) také vybízí křesťany, aby se navzájem vyznávali ze svých hříchů, což ukazuje důležitost smíření.
5. Pomazání nemocných
Pomazání nemocných je svátost duchovního a tělesného uzdravení pro těžce nemocné. Jakubův list instruuje, že pokud je někdo nemocný, má zavolat starší, aby se modlili a pomazali olejem ve jménu Pána, neboť "modlitba víry zachrání nemocného" (Jak 5,14-15). Tato svátost je způsobem, jak prosit Boha o uzdravení i o duchovní sílu snášet utrpení.
6. Kněžství
Svátost kněžství uděluje službu v církvi: jáhni, kněží a biskupové. Pavel instruuje Timotea, aby nezanedbával dar, který mu byl dán vzkládáním rukou (1 Tim 4,14; 2 Tim 1,6), a ve Skutcích vidíme apoštoly, jak vzkládají ruce na jáhny, aby je ustanovili pro službu (At 6,6). List Hebrejům připomíná, že nikdo nemůže vykonávat tuto službu, pokud není povolán Bohem (Žid 5,4). Poslání, které Ježíš dal, aby křtili a učili ve jménu jeho (Mt 28,19-20), je také součástí povolání vysvěcených ministrů.
7. Manželství
Manželství je svátost, která spojuje muže a ženu ve svazku lásky, odrážející jednotu mezi Kristem a církví. Biblický základ manželství je v Genesis, kdy Bůh spojil Adama a Evu a prohlásil, že "dva se stanou jedním tělem" (Gn 2,24). Ježíš tuto nerozlučnou jednotu potvrzuje v Matoušovi 19,4-6, říkajíc, že muž a žena, spojeni Bohem, nemají být odděleni. Svatý Pavel tuto jednotu přirovnává k lásce Krista k církvi (Ef 5,31-32).
