1 Katolíci dělají pokání jako odpověď na Boží výzvu k obrácení a duchovní obnově. Pokání, hluboce zakořeněné v tradici církve, je způsobem smíření s Bohem po hříchu a příležitostí k hlubšímu duchovnímu růstu.
Praktika pokání je klíčová pro život věřících, protože hřích přerušuje vztah s Bohem. I po křtu katolíci uznávají, že jsou náchylní k hříchu, a proto potřebují neustálé smíření. Svátost pokání nabízí toto smíření. Ježíš ustanovil svátost tak, že věřící, kteří vyznají své hříchy a přijmou odpuštění, mohou být uzdraveni a obnoveni v milosti. V Janovi 20,22-23 Ježíš dává apoštolům moc odpouštět hříchy: 'Komu odpustíte hříchy, budou jim odpuštěny; komu je zadržujete, budou zadrženy.' Toto je biblický základ pro svátost zpovědi a vysvětluje, proč katolíci dělají pokání.
Pokání zahrnuje upřímnou lítost a ochotu napravit škody způsobené hříchem. Když katolíci dělají pokání, nevyhledávají pouze Boží odpuštění, ale také berou na sebe odpovědnost za opravu svých chyb. Lítost je základem této praxe, jak učí Ježíš v Lukášovi 15,7, který popisuje radost v nebi, když se hříšník obrátí. Akt pokání není tedy prázdným rituálem, ale upřímným vyjádřením touhy vrátit se na cestu spravedlnosti a obnovit společenství s Bohem.
Kromě lítosti je pokání považováno za prostředek očistění. Když katolíci zpovídají své hříchy, nehledají jen odpuštění, ale také posílení duše, aby se vyhnuli budoucím hříchům. V Jakubovi 5,16 nás vyzýváme, abychom si vyznávali hříchy jeden druhému, abychom byli uzdraveni. Toto uzdravení je jak duchovní, tak emocionální. Když katolíci dělají pokání, zažívají toto uzdravení a obnovují svůj vztah s Bohem, očišťují se od svých hříchů a hledají svatější život.
Tradiční praxe pokání se vyvinula během staletí. V raných dobách církve bylo pokání často veřejné a přísné, s přísnými praktikami jako dlouhé půsty nebo dokonce dočasné vyloučení z komunity. Postupně církev pochopila, že Boží milosrdenství by mělo být dostupné každému na osobnější a častější úrovni. Dnes katolíci vykonávají pokání v soukromí, vyznávají své hříchy knězi, který v Kristu jménem dává odpuštění.
Pokání je nejen osobní, ale i komunitní akt. Ačkoli akt zpovědi je individuální, hřích ovlivňuje společenství věřících, a obrácení jednoho člena přináší prospěch celému tělu Kristovu. Katechismus katolické církve učí, že hřích má sociální dimenzi (CIC 1469), a pokání obnovuje nejen vztah s Bohem, ale také s komunitou. Katolíci dělají pokání, aby nejen pro jejich vlastní dobro, ale pro dobro celé církve.
Kromě toho je pokání cestou k duchovnímu růstu. Když katolíci zpovídají a přemýšlejí o svých chybách, jsou vyzváni k tomu, aby se stali svatějšími. Pravidelná zpověď je duchovní disciplína, která osvětluje svědomí a posiluje duši proti pokušením. Když katolíci dělají pokání pravidelně, postupují na cestě k svatosti a přibližují se Kristu, jak je doporučeno v Matoušovi 5,48: 'Buďte dokonalí, jak je váš nebeský Otec dokonalý.'
Na závěr, katolíci dělají pokání jako způsob smíření s Bohem a duchovní obnovy. Tato praxe je aktem upřímné lítosti, hledání odpuštění, očisty a duchovního růstu. Kořeněné v Písmu a tradici církve, pokání je vyjádřením touhy věřícího žít v souladu s Kristovými učením a společenstvím věřících.
